První dojmy

Velmi zajímavá atmosféra. Místo, které na mě na první pohled působí smutně, ponuře... "mrtvě". Možná je to tím mostem, který si pro sebe bere téměř veškerou pozornost. A možná taky ne, možná to místo "mrtvé" je.. Když jsem tam byl, tak co si pamatuji, v ulicích je klid, málo lidí, buď zalezlí v hospodě nebo doma anebo si šli přes potok do parku.. A co je na tom špatně? Asi mi tento způsob fungování místa nevadí. 
Dalším charakteristickým znakem bude asi komunita lidí, kteří se mezi sebou znají, sdílejí spolu toto místo a vlastně své životy a to jim snad dodává nějaký silnější pocit domova. Pamatuji si, jak jsem do Jamrtálu poprvé přišel. Měl jsem pocit, jako bych byl v nějaké vesnici, kde se na mě lidi dívají jako na cizince.
Co se týče architektury, jsou tady starší činžáky, občas dekorované, občas víc, občas vůbec, drží stejné měřítko a nejsou mezi nimi žádní "strašáci", kteří by svým výrazem vystupovali. Výjimkou je oprávněně most a neoprávněně benzínka. Důležité místo je pod již zmiňovaným mostem a okolo něj. Na východ od Nuseláku jsou rozbourané bloky vzniklé jeho stavbou, takže směrem do "podmostí" vznikly slepé fasády a není držena nějaká stavební čára. Chyba. Snad i díky tomu vnímám Jamrtál tak, jak píšu výše.
A ještě jednou bych se v tomto textu chtěl zmínit o mostu. Ovládá celý Jamrtál, je to jeho střecha, jeho socha. Myslím, že si ho lidi váží. Ne každý může říkat, že bydlí pod mostem. Předpokládám, že se "podmostí" bude časem kultivovat a bude jedním z mála míst, kde oproti zbylým ulicím "mrtvo" nebude.